Ateliér Terej

* Výstava v Jílovém u Prahy


Výstavu Duhový svět kanafasu v Jílovém zahájila PhDr. Jitka Staňková zajímavou statí o kanafasu, kterou napsala s Prof. PhDr. Mgr. Ludvíkem Baranem, DrSc., jejíž plné znění si v tomto článku můžete přečíst.

Barvy jsou ukradený kousek ráje, říká stará indická legenda. Duha se svými barevnými pruhy je zázrakem lomu světla v křišťálu dešťových kapiček. Jako děti jsme hledali pozemskou studnu, ze které se duha napájí. Než jsme však doběhli na místo, duha zmizela. мята

Mám tu čest vám představit člověka, který studnu duhových barev našel, a zachytil zbytky nebeských barevných pruhů. Je to výtvarnice ak. mal. Eva Jandíková. Jejím životním osudem se stala síť barevných osnov a útků, která má dnes podivuhodnou tisíciletou tradici, rozprostřenou od Ameriky po Kamčatku, od Inuitů přes Senegal po jižní Afriku. анис
Ze 4. tisíciletí před n. l. pocházejí bavlněné obaly mumií z egyptských pyramit. Před 600 lety za Karla IV. se v Čechách vyráběla látka o lněné osnově a bavlněném útku. Kromě pláteníků existoval tehdy v Čechách i cech "barchaníků", vyrábějících barchet - také z bavlny. V 15. a 16. století se rozšířilo tkalcování na našich vesnicích - podle Zikmunda Wintra si tehdy stěžovali mistři cechů, že na horách pracují "fušeři", kteří kazí řemeslo. Víme, že nevyučení tkalci a tkadleny zhotovovali pro vlastní spotřebu tkaniny z lněné i konopné hrubé příze. Vznikl tehdy zřejmě i KANAFAS, který v barevných pruzích a později i kostkách ovládl venkov a od 18. století celou Evropu. Slovo kanafas je odvozeno z latinského "canabis sativum" a "canebatium", označující barevně pruhovanou konopnou látku různé kvality. Původně nebílenou, v útku s modrými pruhy, z níž se šily povlaky, plachty, ale i ženský oděv. Kanafas může být vzorovaný v obou směrech - v osnově i útku. Tak jako se stará plátna a kanafasy nezachovaly, byly spotřebovány do poslední mrtě, takže jejich středověké originály nemáme, přesto se nám zachovaly jejich doklady - a představte si v čem - v deskovém malířství ze 14. až 16. století, v iluminovaných rukopisech, na sochách i kolorovaných reliéfech. A to nejen u nás - známe je z Itálie, Francie, Německa, Rakouska, Holandska, Ruska, Maďarska, Jugoslávie.
Pergamenové leporelo u etiopského kostela Tana Qurqos představuje řadu apoštolů z 15. století
v kanafasových rouchách. Náčelníci Hausů, afrického kmene nosí dodnes dlouhé pruhované oděvy, původní africké. Nejlepší tkalci jsou i dnes v Kamerunu ve střední Africe, kde nosí ženy dlouhé pruhované sukně.
Na středověkých i novověkých zobrazeních nacházíme pruhované i kostkované povlaky polštářů, přikrývek, ubrusů, ručníků, roušek na hlavu P. Marie a bedra Krista, pláště svatých i civilních osob, plachty, závěsy i obřadné textilie. Barevnost byla prostá, buď modrá, nebo červená, ale variant pruhů, kostek vzniklo od té doby nespočetně. Srovnáme-li zachované kanafasy z 19. stol. nebo ze začátku 20. století z různých zemí a různého období, můžeme vytřídit několik klasických vzorů, které se rozložením barevných pruhů, linek, čtverců a celkovým prolnutím se kryjí. Po staletí zůstávají nezměněné.
Koloristickým základem českých kanafasů v lidové kultuře je na bílém základu (nebo režném) indigově modrá a turecká červená, ke které přibyla žlutá, černá, málo zelená, či fialová. Nová barevnost se objevila v manufakturách a tradiční místní barevnosti zcela rozrušila tovární výroba s masovým odbytem.
Kanafasový proužek a kostka jsou ETERNELEM či EVERGRÝNEM, který se módně vrací v různém materiálu a provedení znovu a znovu. Eternelem je kanafas stejně jako skotská kostka - TARTAN, puebelská pokrývka či pončo z Peru, perský koberec z Isfahánu nebo modrotisk a rezervační tisk či batika z Gudžarátu. Kanafas se vrátil jak na ubrusy, pánské košile, utěrky a povlaky do víkendových chat. Vrací se v té jednoduché podobě, jak vznikl před stovkami let.
Jako je známo, ani staří Řekové, ani renesanční velmožové nepokládali sochaře, malíře - byť sebe proslulejší - za umělce, ale za mimořádně schopné řemeslníky. Bylo tedy nemyslitelné, aby tkalce kanafasu někdo z panstva pokládal za umělce. Jaké je to umění, seřadit proužky nebo kára do řad a vzorů? Na design stačil v továrně faktor; ten totiž věděl, co jde na odbyt, co je žádané, prostě jak se zboží prodává.
Výtvarnice Eva Jandíková otevírá kanafasu novou cestu do života. Předvádí kanafas povýšený výtvarným názorem na umělecké dílo moderního projevu, které charakterizuje nástup nového stylu.
Postmoderna potlačila v minulých desetiletích snahy po úsporném řešení interiérů a volných artefaktů. Připustila opakování a slohové výpůjčky minulých epoch, které působí naprosto nesourodě s počítačovým, televizním, nábytkovým i kuchyňským vybavením současné spotřební společnosti. Eva Jandíková originální evokací kanafasu v tvůrčích osobitých kreacích se pokouší o revoluční změnu v nazírání na formy našeho života a na sloh životního vzorce. To si ověříte prohlídkou artefaktů, které vám prezentuje na výstavě.
Čtyři kouty tu představují variace čtyř základních principů: za prvé režno - modrou, za druhé lososově - oranžovou, za třetí fialovo - červenou a konečně čtvrtou žlutozeleno - ananasovou. Dobrý pozorovatel tu najde i vazby na živly: vzduch (nebe), voda (moře), oheň (západ slunce) a neutrální šeď (zemi).
V principu jde o dvojí inspiraci: za prvé moderní formou a za druhé novým zdrojem barevností. Její projev se vyznačuje novou variací vzorů proměnnou dimenzí, rytmů, střídání řad, gradací, a neuvěřitelnou variabilností barevných tónů. Je příznačné, že tu chybí vlastně základní čisté barvy. O nich je konečně známo, že jsou málo emotivně účinné; mnohem působivější jsou tóny lomené s příměsí jiných barev. Přirozeně záleží na tom, jakou funkci textilie plní a pro jaký účel a prostor je určena. V každém barevném koutu expozice najdeme "hit", či několik dominant v barevných kombinacích blízkých i barevných tónů.
Je zajímavé, z jakých zdrojů čerpala Eva Jandíková barevné kombinace odstínů. Na velkém závěsu s 16 vypáranými pruhy se střídají režné, šedé a fialovomodré pásy. Takovou barevnou skladbu má jihoamerický pták z rovníkových tichomořských galapág. Má šedorežné peří a modré nožky. Jmenuje se TEREJ a tak i textílie má stejný název. Přetkávaný kanafas šedorežnobílý se nazývá podle koně "grošák". Jiný vzor připomíná šedou pěnu na mořské modři a další "pista" je skvělou kombinací kostky barvy pistácie. V této barvě ložního povlečení se prý zdají báječné barevné sny.
Lososová řada kombinuje například velkou barevnou kostku šedivě smetanovou, kdy drobný "losos" je přetkán "jukou", takže vzniká kostka. Z jedné osnovy tu pak kombinací vznikají "povidla" švestková, meruňková, malinová s oranžovým či ametystovým mixem.
Z pálené hlíny je odvozena "kota". "Tera" byla jednobarevná s červeným přetkáváním a teď je z ní jen KOTA - velká kostka s fialovým tónem.
Žlutooranžovozelená kombinace vychází z barev ananasu. Malé i větší pruhy na závěsy, velké kostky na povlaky dávají textilu zvláštní uvolněnou atmosféru a evokují skoro vůni plodu. Ve stejném desinu se kombinují variace: citron, dýně, pomeranč a zelený meloun.
Moderní vzorování a barevná kombinace má zvláštní kompoziční zákonitosti, které by mohly být na jedné straně srovnány s matematickými vzorci, na druhé straně s hudební skladbou - s takty, rytmem, akcentem i dozníváním. Oba tyto výrazy - jeden racionální, technicky exaktní a druhý emocionální, počítající s přednesem, tkví svou postatou v abstrakci.
Je-li kanafas uměním, pak je první ABSTRAKTNÍ SKLADBOU, velkou stylizací linií a pravoúhlých složení, jaké se vyskytuje v architektuře.
Je to narozdíl od přírody jedinečná a člověku vyhrazená tvorba ve skladbě linií do pravých úhlů. Jen neživé krystaly jsou schopné růst v úhlech matematicky přesných a včely ovládají stavbu pláství v šedesátistupňovém úhlu. Člověk v moderní době žje ve spojení s "pravým úhlem" přímo osudově - dům, místnost, stůl, skříň, knihovna a nyní i v lineární nebo kvadratické soustavě moderního kanafasu.
V moderních nemocnicích ubíhají od vchodu na podlaze barevné pruhy jako kanafas, které nás postupně dovedou do správných dveří. Možná se "kanafasem" inspirují územní architekti a obarví nám pruhy na silnicích, abychom dodržovali správně bezpečné zóny. Jsou známé pokusy umělců, kteří porkyli náměstí vzorem krajky či barených pruhů. Možná, že pruhy a kára kanafasových vzorů zakryjí nudný a šedivý svět výškových budouv a mrakodrapy změní svůj chladný skleněný geometrický svět řízený reflektory a dopadem světla v "kanafasovou" orchestraci barevných harmonií.
Lidský svět v moderní době můžeme postupně rozbarvit jinak, než nám nabízí klamavá reklama. Pobídka Evy Jandíkové k novému pohledu na vlastní svět nám otevírá prostor a umožňuje nám žít podle nálady - změnou barevnosti prostoru, podle roční doby, v níž se právě nacházíme, podle času všedního či svátečního dne, podle stavu, ve kterém jsme.
Není to potom už módní výstřelek, pouhá vnější okázalá touha po změně, ale životní styl a možná i skutečně nová éra, etapa svébytného a osvobozeného života, kdy vystoupíme konečně z masového diktátu uniformity.

23.7. 2005, Jitka Staňková, Ludvík Baran

Vydáno dne 01. 10. 2005 (9471 přečtení) | Počet komentářů: 412 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: PhDr Jitka Staňková, Prof. PhDr. Mgr. Ludvík Baran, Dr. S

©2005-2008 by kanafas.cz
Powered by phpRS and designed by cds based on layout from PaBi3